Roveři a Rangers Mariánské Lázně - Apocalypsa

Tak jsme šli poprvé hromadně pomáhat do nové klubovny. No, hromadně, ono spíš to bylo tak, že se nám tam postupně sešlo naše tvrdé jádro, kt. se nezalekne žádné dřiny (min. pod násilnou výhružkou - viď Bobře?:-D). Jako první se sešel Little Smile a Kiwi, který se podle vlastních slov ještě nenaučil naší akademickou čtvrthodinku (popř. hodinku apod.). Hned se pustili do pokládání izolace, na kterou se pak měly dát koberce. Pak jsem dorazila já a s chutí jsem se vrhla do sešívání kousků koberců dohromady, aby pak vlčátka nezakopla a nezlámala si nohy. Naštěstí ve společnosti našich neúnavných hláškařů, jsem se zapomněla bát roztočů a prachu.:-) Po další půlhodině přikvačili i Bobr a Míša a přinesli nám tak žádané občerstvení. Dokonce i Bobr se zapojil do práce, i když si dělal pravidelné přestávky na nezbytné bitky proti Kiwimu. Sešívání koberců šlo hrozně pomalu a naše palce jím  budou poznamenány pravděpodobně nadosmrti, ale vzhledem k neustálým hovorům nám čas ubíhal docela rychle, takže jsme zůstali skoro do8 večer. Největší vytrvalci - Míša a Little - zůstali dokonce ještě o chvíli déle - "uznalý potlesk." :) Jen doufám, že příště se nás sejde přece jen o trochu víc, aby nám to šlo ještě rychleji. Navíc se musíme dohodnout na frekvenci schůzek a taky na našem novém názvu. Zatím jediný návrh byl Atlantis s podtitulem Ztracená generace :-P - pro jsem já, Bobr a Kiwi. Tak do komentů pište další návrhy, co by se vám líbilo a jak to vidíte se schůzkama. (Já bych mohla každý týden - mimo zkouškový pravděpodobně.)
Hobie
PS: Ve fotoalbu v akcích jsou fotky ze schůzky. Nejsou nej kvality, páč sou z mobilu a už byla poměrně tma, ale aspoň něco.