Schůzka 15. 3. 2008
I když schůzka začínala až ve čtyři, někteří pilní nadšenci, např. Robin, se dostavili se značným předstihem. To trochu zkomplikovalo mě (Hobie) a Lucy přípravu stopovačky. Vyřešily jsme to tak, že jsme Robina pasovaly na Klíčníka a vyběhly jsme do terénu. Rozbahněná louka u Lida nám připadala jako ideální místo, tedy dokud jsme se neocitly uprostřed bahnitého labyrintu, takže samotné přípravy se proměnily v akční skákání přes špinavé prohlubně. Ke klubovně jsme pak dorazily se čtvrthodinovým zpožděním, ale naštěstí nás zbylé členstvo nezklamalo a také se zpozdilo. Nejdřív se přihrnul Little Smile s Bobrem a chvilku po nich Míša s mamkou v závěsu. Mírně překvapení touto nenadálou návštěvou jsme se pustili do Kimovky. Tu s přehledem vyhrála Verča, která si ze dvaceti věcí zapamatovala 19. Stihl si s námi zahrát i Ešák, který se pak musel vydat na strastiplnou pěší cestu pro auto. Potom se hráči rozdělili na tři skupinky, kdy Little fungoval jako samostatná skupina, protože Špagátovi jsme nějakou záhadou zapomněli dát vědět, takže měl dorazit později. Konečně následovala stopovačka. K mému i Lucky překvapení se dokonce běhalo, ale ne na dlouho, protože jednotlivé úkoly byly zašifrované a skládaly se hlavně z ověřování základních skautských znalostí. To závodníky dost zdrželo. O další zpomalení se postaralo bahno. Přibližně uprostřed trasy se totiž Verče podařilo doskočit do hluboké botožravé brázdy, která se navenek tvářila jako nevinný pevný povrch. Chvilku na to se přiloudal Špagy a posílil třetí skupinu a Ešák přijel poskytnout psychickou podporu napůl bosé Verče. Botu se naštěstí podařilo zachránit a Verča se vydala na pomalou bahnaplnou cestu domů. Míša, která s ní byla ve skupince, pokračovala dál přímo nadsvětelnou rychlostí, takže do cíle dorazila jako první a umístila se tak s Verčou na prvním místě s 22 body. Druzí doběhli Bobr a Robin s 18 body těsně následováni Špagym a Smíškem se 17 body. Zbytek schůzky proběhl v organizačním duchu, kdy se hodnotilo, domlouvalo a přidělovalo. Míša dál zůstává naším obávaným pokladníkem, bodování se budeme společně věnovat já, Lucy a Míša a mluvčím byl v nepřítomnosti potvrzen Krůta. Po tom, co se Little Smile předváděl s ampulkou vlastní krve, kterou si přinesl ze školy, byl okamžitě určen oddílovým zdravotníkem. Mě pak připadla funkce kronikáře a vůdce. Co se týče svačináře, strhla se menší zuřivá debata směřující k apokalypse, která byla nakonec rázně ukončena tím, že svačinářem se stáváme všichniJ. Po několika závěrečných proslovech jsme zamířili každý za svým. Naštěstí jsme měli společnou cestu s Ešákem, takže Bobr dostal příležitost procvičit si pár kaskadérských kousků na jedoucím autě. Zbylí pasažéři si užili trochu toho kolotočování na kruháči a přeživší udělali za schůzkou chutnou tečku požíváním pizzy v Piccolu.:-)
Těším se na příště,
Hobie