Roveři a Rangers Mariánské Lázně - Apocalypsa

Obnova v letech 1968-1970

Stejně jako v jiných městech, obnovují v roce 1968 svou činnost i junáci v Mariánských Lázních. Činovníci se scházejí 2. dubna, aby připravili znovuzahájení skautského hnutí. Jsou to bývalí členové „STOPY“, společně s dalšími skauty z jiných poválečných středisek, kteří se do Mariánských Lázní přistěhovali. K nim se přidávají „odrostlá“ vlčata z prvních táborů 1946-49. Ihned se pouštějí do obnovy, účastní se prvomájového průvodu pod svými starými prapory. Zavedli si „junáckou linku“, na níž odpovídali na telefonické dotazy veřejnosti. Pro značný zájem o skauting uspořádali činovníci 15. května besedu pro veřejnost ve společenském sále Casino. V místním rozhlase se objevuje pravidelně Junácká hlídka. V té době pracují v Mariánských Lázních dva chlapecké oddíly, jeden dívčí a smečka vlčat. V roce 1968 probíhá první tábor na „Haciendě“ – Rájovské myslivně, kterého se účastní, vzhledem ke krátké přípravě, jen chlapecké oddíly. Začala nová etapa obnovy Junáka. Rozjíždí se na plno činnost, pro schůzky byla k dispozici klubovna v domě dětí a mládeže, dnes hotel S. Georg vedle Casina Bellevue. Většina schůzek se odehrávala, pokud to počasí dovolovalo, venku v přírodě, či v parku. Středisko organizovalo soutěž „Putování údolím léčivých vod“, vydávalo vlastní časopis „TOTEM“, který byl především listem pro rádce a vycházel čtyřikrát ročně. V době od 12. - 31. 10 1969 proběhla ve výstavní síni domu Chopin výstava „SKAUTSKE LÉTO“.

Skautské lípy

28. října 1968 Petr Prunner (syn Kellyho) s Ivanem Bínou vysadili skautskou lípu v parku pod kolonádou. Ke kořenům vložili láhev, v níž byl děkovný list za obnovení Junáka. Tato lípa však byla po zákazu činnosti junáků v roce 1971 vyvrácena.

 Druhá lípa byla vysazena skauty 28. října 1990 u Rudolfova pramene, roste dodnes a doufejme, že vydrží co nejdéle...

Tábory pod Vlčí horou

Tábory pod Vlčí horou se staly na dva roky letním domovem skautů z Mariánských Lázní, kteří v romantickém údolí u Kosího potoka strávili týdny nezapomenutelných společných chvil. Byla to doba her, táboráků, koupání, loupení vlajek, i lenošení. Na Kosím potoce bylo několik junáckých táborů, asi 2 km daleko tábořil dívčí oddíl z Chodova u Karlových Varů, dále asi 6 km byli skauti z Tlučné a Vejprnic, s kterými se hrála fotbalová utkání, střídavě vyhraná nebo prohraná. Z tábora se oddíly vydávaly za poznávacími zájezdy a výlety po západních Čechách. Dětmi byl vždy netrpělivě očekávaný návštěvní den, kdy od časného rána proudily do tábora zástupy rodičů, a cesta od silnice byla lemovaná vozidly. Všem se zde velmi líbilo, o čemž svědčí zápisy v táborové kronice.

Ukončení činnosti v roce 1970

Na táboře v létě roku 1970 bylo všem jasné, že na další tábor se již nepojede a všichni se loučili s loukou u Kosího potoka pod Vlčí horou. O posledním dni tábora vypráví zápis v kronice: „26. VII. ráno se tábory probudily do deštivého dne a nastalo velké balení a likvidování táborů. Během tohoto zaměstnání přijeli na návštěvu činovníci a činovnice z Ústřední rady Junáka, br. Němec – místostarosta Junáka a vnučka A. B. Svojsíka. V 17 hod. všechny oddíly nasedly do připravených vozidel a kolona vozů, v čele s jeepem vezoucím junáckou vlajku, vyrazila směrem domů. Tím skončily tři nádherné týdny a vyvrcholení těch dvou nezapomenutelných let. Byl to poslední tábor po 20 letech. Co říci závěrem? Skutečnost, že po tak dlouhé době téměř přes noc vzniklo tisíce oddílů, nejlépe dokazuje, že myšlenky skautingu v naší zemi mají takové kořeny, které žádná ideologie nedokáže vymýtit. Dvacet let je život jedné generace, a přesto nedá zapomenout na to, co kdysi před námi prožívali naši předchůdci a co jsme prožili my v junáckých oddílech. Jistě přijde zase doba, kdy opět naši následovníci rozdmýchají oheň, který byl před mnoha lety zažehnut, a nebude to trvati dalších 20 let. Po ukončení tábora se snaží všichni pokračovat v činnosti. V srpnu podnikají třídenní výpravu do Hřenska a skal Labských pískovců. O dalším výletě se dočteme: Dne 12. IX. 1970 jsme podnikli výlet k Mlýnskému rybníku u Pramenů. Tento den jsme byli naposledy oděni v junáckých krojích. Pak přišel černý den 15. září 1970, kdy byla naše organizace rozpuštěna. Tento den nikdy nezapomeneme, ale věříme, že jednou zase přijdou pro nás lepší doby, neboť „Byli jsme a budem!“