Nimrod, aneb jak to (ne)dopadlo :-P
No, původně jsem počítala s větší účastí, ale co se dá dělat - sešli jsme se nakonec jen 3 - Špagi, Bobr a já. I přesto jsme se rozhodli vyrazit vstříc nebezpečí mariánskolázeňských hvozdů. Cestou nahoru nás pořád otravovala okolo projíždějící auta (a to tam bývá většinou mrtvo) a jeden velice nevychovaný pes (naštěstí za plotem:-p) V klidu jsme tedy dorazili na Nimrod. Jediná zajímavá událost byla, že se tam zrovna nacházeli majitelé a že Bobr si pořád dělal srandu z toho, že se někde napíše "Pojďte dál". Docela se pak divil, když zjistil, že na dveřích je skutečně malá sešlá cedulka "Pojď dál" :-). Tak jsme si to vesele štrádovali dál na Smraďoch (místo, kde probublávají plyny ve vodě) za družného hovoru a naprosto marné snahy přesvědčit Špagáta, že magie existuje...
Ve zkratce: pak jsme se šli napít na Farskou (bez ohledu na to, že se tam jednou našla hlava cyklisty) a zase zpátky na Smraďoch, kde jsme seděli, kecali a čekali na tmu. Zatímco jsme se s Bobrem věnovali hlavně rozebírání Červeného Trpaslíka, vlezl Špagi na poloostrov u jezírka a pořádně to tam prošťouchal větví, čímž způsobil, že Smraďoch smrděl o dost víc..:-p Když už se řádně setmělo (nevím jak ostatním, ale mě ty skoro 2hod. uběhli docela rychle), vydali jsme se zpátky domů kolem Nimroda. Pořád se nic nedělo, takže nakonec jsem největší strašidlo byla já ve svém černém oblečení, plášti a s dýkou u pasu. Myslím, že se nám docela podařilo vystrašit pár řidičů a nejen proto nakonec náš krátký výlet stál za to! :-D
P. S.: Doufám, že si to zopakujem pořádně a ve větším počtu! P-)